Mnoho SVJ a družstev v Praze 9 je v situaci, kdy platí za teplo a teplou vodu více, než by musely. Spravují sice své domy, ale nemají pod kontrolou tepelné výměníky, respektive předávací stanice, které zajišťují distribuci tepla pro vytápění našich domovů a také ohřev teplé vody. Tepelný výměník z jedné strany přijímá velmi horkou vodu horkovodem z teplárny a z druhé chladnější vodu z domovního rozvodu. Výsledné teplo dál distribuuje do otopné soustavy a rozvodů teplé vody.

Vlastnictví předávací stanice silně ovlivňuje výši záloh a finální platby za teplo a teplou vodu. Cenu tepla tvoří dvě složky - náklady za sjednaný výkon (fixní, paušální část ceny) a náklady za odebrané množství tepelné energie (variabilní, proměnná část ceny). Náklady za sjednaný výkon jsou náklady spojené se samotnou existencí potřebné výrobní kapacity a rozvodných sítích. Náklady za odebrané množství tepelné energie představují skutečné odebrané teplo. Tuto složku vytápěním svých domovů přímo ovlivňujeme.

Vlastnictví tepelného výměníku má přímý vliv na cenu odebraného množství v GJ a na platbu za množství. Pokud jste majitelem předávací stanice (tepelného výměníku), tak platíte v aktuálních cenách Pražské teplárenské a. s. za teplo podle velikosti odběru řádově o 11-15 % méně.

U nás je rozšířená praxe, že tepelný výměník vlastní teplárenská společnosti, či jiný vlastník a pronajímá ho teplárenské společnosti. U tohoto modelu jsou jednoznačně znevýhodněni obyvatelé domu, protože provozovatel nemusí hledět na jejich zájmy, ale čistě jen na svůj ekonomický prospěch. Výměníky nejsou nastaveny optimálně, tedy tak, aby spotřebovaly co nejméně gigajoulů při optimální teplotě v bytech. V praxi se naopak setkáváme s tím, že byty jsou výrazně přetopené, takže jejich obyvatelé mají teplo, aniž by otočili termostatickou hlavicí. Ve výsledku takové zbytečné teplo zaplatí všichni obyvatelé domů.

Dnešní doba nabízí moderní zařízení, která dokážou snížit fixní (paušální) část ceny tepla. Existují seberegulační řídící jednotky, které neustále kontrolují hodnotu průměrného výkonu výměníků a je připraveno zasáhnout v případě, že by hrozilo překročení sjednaného výkonu. Řídící jednotky dokážou řídit topný výkon v závislosti na venkovní teplotě a umí dokonce pracovat s předpovědí počasí.

Zásadní je také pohlídat si, jestli máte ve smlouvě se svým dodavatelem správně rezervovaný výkon. Pokud je smlouva s dodavatelem tepla špatně nastavená můžeme i přes veškerou snahu nemálo přeplácet.

Proměnou složku ovlivníme rozhodnutím, jaké teplo chceme mít v bytě. Současné doporučené teploty pro jednotlivé místnosti jsou: - obývací pokoj 20 – 21 °C, - ložnice 16 – 18 °C, - kuchyně: 18 °C, - koupelna: 24 °C, - chodby, schodiště: 10 – 15 °C.

Provozovatel výměníku, který není vlastníkem objektu, v němž je umístěn, není motivovaný šetřit lidem náklady na teplo a teplou vodu. Naopak, čím více obyvatelé domu protopí, tím více vydělá. SVJ a družstva, která vlastní svůj výměník, mohou ušetřit na tarifech u dodávek tepla a teplé vody, ale zároveň mohou hledat cesty, jak snížit náklady díky nastavení výměníků a celé otopné soustavy. Mohou tak ušetřit majitelům bytů či členům družstva nemalé peníze. Centrální teplárenství není nepřítel, ale nesmí být nastaveno tak, že jeho provozovatel není motivován k úsporám.

Vlastník předávací stanice má také povinnosti, které mu ukládá energetický zákon. Musí zajišťovat pravidelnou opravu a údržbu, aby zařízení řádně fungovalo. SVJ či družstvo může správu výměníku předat odborné společnosti, která se o zařízení postará. Pokud výbory vyvinou menší iniciativu, mohou členové SVJ a družstev ušetřit opravdu významné částky.