Ve školství nejde pořád dělat všechno jako před sto lety. Musíme hledat inspiraci i jinde.

Plné třídy, nedostatek kvalitních pedagogů, nedostatek míst ve školkách a školách, nevyrovnaná kvalita výuky, problémy při výběru střední školy - to vše a jistě i mnoho dalšího trápí v souvislosti se školstvím nás dospělé. Ale je třeba se také ptát, co trápí děti, protože o jejich budoucnost by nám mělo jít. Děti nebaví nudná a někdy i nekvalitní výuka, nepřátelská atmosféra ve školách a pro mnohé z nich je i nejasná perspektiva. A já k tomu za sebe dodávám, že nás všechny by měl trápit i nerovný přístup dětí a studentů ke vzdělání, často z čistě sociálních důvodů.

Příčiny problémů ve školství v naší městské části lze rozdělit do dvou velkých skupin. V první z nich jsou systémové problémy celého českého školství, v druhé specifické problémy Prahy 9. Zatímco tu první nemůžeme příliš ovlivnit, tu druhou ano. Prvním krokem je příčiny pravdivě a bez výmluv popsat:

Praha 9 dostatečně nereflektuje dlouhodobý demografický vývoj MČ z pohledu školství. Studie o růstu počtu děti leží na radnici už víc než 4 roky, radní pro školství nechce vidět fakta, radši se řídí vlastními zkušenostmi. Počet dětí v Praze 9 zatím stále roste.

Obrovským problémem jsou zastaralé způsoby řízení lidí, direktiva, praxe „rozděl a panuj“, mikromanagement, klientelismus a nezdravé soupeření. Ředitelé a ředitelky nemají prakticky žádné manažerské vedení. Šíří se atmosféra „dobře už bylo“ a „všechno nové je špatně“, a to i směrem od zřizovatele k veřejnosti. S tím úzce souvisí tunelové vidění a neschopnost změnit přístup na všech úrovních vedení. Přisuzuji to strachu ze změny a hlavně nechuti přiznat si vlastní chyby. Odpor proti progresivním nebo alternativním metodám je principiální a vychází z hluboké neznalosti základních principů vzdělávacího procesu a nejnovějších (někdy opět objevených) metod učení a spolupráce.

To vše vede k tomu, že máme v Praze 9 nedostatek míst ve školkách a školách a nedostatek kvalitních pedagogů. Ti, kteří mají chuť věci měnit, vzdělávat se a přenášet do škol nové metody výuky často utíkají do škol v jiných MČ. Velmi nevyrovnané jsou kvalita výuky a důraz na výkon. Sociální a vědomostní nůžky mezi malými soukromými školami pro elity a velkým školami pro ostatní sa dál rozevírají. Neřešená šikana je jen smutnou třešničkou na nepovedeném dortu.

Musíme zvýšit počet míst ve školách. Cestou k tomu je efektivní výstavba a otevírání škol, dobrá příprava díky spolupráci a zkušenostem odjinud. Opravdu nemáme čas na hledání vlastních cest, ani na metody fungující před lety. Situace je a bude jiná.

Z pohledu zřizovatele je klíčová personální politika. Dobrá ředitelka nebo ředitel jsou klíčem k dobré škole. Potřebujeme lídry s vizí a s potřebnými kompetencemi. Proto je nezbytné podpořit cílenou přípravu vedení škol a zvyšování jeho kompetencí. S tím úzce souvisí také dostatek kvalitních pedagogů z různých věkových skupin s různými zkušenostmi a v různých životních situacích. Odlišnost je v pedagogickém sboru příležitost pro vzájemné obohacení a výměnu zkušeností a nápadů.

Potřebujeme podpořit vzdělávání pedagogů, výměnné a studijní pobyty, ale nabídnout jim také adekvátní ohodnocení, případně městské byty, abychom měli šanci sem přilákat ty nejlepší. Za chybu považuji, že radní pro školství odmítá zřídit pracoviště pedagogické fakulty na škole v Praze 9. Můžeme si budoucí učitele vychovávat přímo u nás.

Důležitá je samozřejmě i jiná spolupráce škol s fakultami na různých úrovních a mentoring a výměna zkušeností uvnitř škol i mezi školami. Nevyužíváme ani zdroje, které jsou. Zatímco jiné městské části se zapojují dlouhé roky do evropských projektů akčního plánování, u nás jsme se zapojili až do MAP III. Máme zpoždění několik let za ostatními MČ.

A nejen v tom. Školství potřebuje v Praze 9 změny. Hned a výrazně. Jsem připravená se na nich ze všech sil podílet i v budoucnu.