V letošním roce končí poslední etapa privatizace městských bytů na Praze 9. Rozprodání zbylého městského bytového fondu je pro současné vedení naší městské části prioritní. Nehledejte za tím ovšem splnění volebních slibů, ale spíš čistý pragmatismus politické reprezentace radnice. Její vedení se totiž díky privatizací vyhne financování rozsáhlé rekonstrukce dožívajících bytových domů, na které prostě nemá dostatek finančních prostředků.
Financování oprav jednotlivých domů předá na bedra nově vzniklých společenství vlastníků jednotek (SVJ). Jejich členové za výhodných podmínek odkoupí byt, ve kterém už bydlí mnohdy 50 let a za ta léta městu byt zaplatili několikanásobně, ale většina obyvatel si na odkup bytu musela vzít hypotéku a nemusí mít dostatečné prostředky na nutné opravy společných částí domu.
Jen sídliště Prosek postavené pro 32 tisíc lidí v letech 1964 až 1971 potřebuje rozsáhlou modernizaci. Kolikrát ročně praskne v ulicích Proseka či Střížkova vodovod? Technický stav budov, inženýrských sítí a přípojek je na pováženou. Mnohé nově vzniklé společenství vlastníků jednotek řeší každodenně špatný stav technického zázemí, stoupačky nebo dožívající výtahy.
Stav bytového fondu Prahy 9 rozhodně není v optimální kondici. V mnohých domech se od roku 1964 změnilo tak málo. Snad jen přežitá dřevěná okna se vyměnila za nepříliš kvalitní plastová. Mnohé byty splňují požadavky na bydlení nejvýše ze 70. let minulého století.
Správcem rozsáhlého bytového fondu Prahy 9 je společnost Tommi Holding s. r. o., která zajišťuje celkovou správu bytového fondu a po privatizaci jednotlivých bytových domů pokračuje v jejich údržbě. Mohli bychom na tuto správcovskou společnost ukázat prstem a říct, že za neutěšený stav bytového fondu může právě tato společnost. Vždyť je to správce majetku! Můžeme mít výhrady k jejímu fungování, ale je nutné si uvědomit, že vlastníkem bylo město. Městské části byly poukázány platby za nájem z tisíců bytů.
Radnice jako vlastník byla a je zodpovědná za plánování a schvalování oprav, technického zhodnocování budov, alokování finančních prostředků na další rozvoj. Zpravidla platí, že vlastník, nikoliv správce, rozhoduje o investicích a o plánovaných opravách. Správce bytového fondu prováděl nezbytné opravy, plánovanou údržbu, ale žádné velké investice. Ty čekaly a čekají právě na nové SVJ.
Politická reprezentace radnice tak posbírala voličské body za privatizaci, ale nájemce respektive teď již vlastníka bytu čeká rekonstrukce nejen bytů samotných, ale i společenských prostor, pláště budov a technického zázemí, protože radnice desítky let ignorovala potřeby rozvoje bytového fondu.
Vedení městské části se spolu s firmou Tommi postavili krizi vyvolané koronavirem čelem. Tommi Holding se snažil zajišťovat zvýšený úklid prostor bytových domů a pracovnici správcovské společnosti zajišťovali nezbytné činnosti pro chod domů. Radnice zajistila a bezplatně distribuovala pro SVJ tak potřebnou dezinfekci, která byla zejména v prvních týdnech krize nedostatkovým zbožím. Výbory SVJ tak mohly provádět dezinfekci dotykových ploch v přízemí domů a výtahů. Musíme v tomto ohledu ocenit především nasazení paní Krejčové, která jako asistentka tajemníka MČ odpovídala na emaily i pozdě večer. Radnice z našeho pohledu tedy v těžké době správně zafungovala.
Z pohledu občana se Radnice o své občany stará. Finance Prahy 9 jsou dosud zdravé. Zanedlouho tomu může být ale zcela jinak. Radnice dokázala dokončit privatizaci naprosté většiny bytového fondu a přenesla břemeno financování rekonstrukce bytových domů na nová SVJ a díky tomu nezatížila rozpočet města těmito výdaji. Našla si zároveň hromosvod nespokojenosti obyvatel domů v podobě zmíněné správcovské společnosti Tommi Holding.
Je nutno trpce uznat, že šlo o dosti chytrý politický tah. Nicméně tato politika ponese v budoucnosti stejně trpké plody - město bude v budoucnu čelit nedostatku bytů pro profese, které jsou pro infrastrukturu a občany města nezbytné - tedy policisty, hasiče, zdravotní sestry, učitele a mladé lékaře.
Ve vlastnictví městské části zbyde velice málo bytů. Radnice tak bude do budoucna velmi obtížně provádět bytovou politiku a lákat nové, mladé lidi do svých služeb. Už teď se městu nedaří generačně obměnit potřebná povolání nezbytná pro chod města.
Již nyní je například problém sehnat lékaře na Proseku a neustále se zvyšuje věk lékařů a zdravotnického personálu. Dle výroční zprávy Polikliniky Prosek, a. s. z roku 2018 již dosahuje cca 64,5 let u mužů a 54,5 let u žen. Při současném nedostatku lékařů na trhu práce se poliklinice nedaří nahrazovat lékaře odcházející do důchodu a bude ještě hůře. Netýká se to pouze lékařů, ale i policistů, hasičů, záchranářů a učitelů, tedy povolání, které jako společnost nutně potřebujeme.
Přitom by bytů bylo více, kdyby město pečlivěji zkoumalo, komu byty prodává. Kupující museli prokazovat, že žádný byt nevlastní. Přitom ze svého okolí známe lidi, kteří se netají, že vlastní i jiné nemovitosti. Jistě prováděli přepis majetku na své děti, ale město tyto účelové transakce mělo zachytit a byt nenabízet k prodeji a raději si ho nechat ve svém vlastnictví.
Budoucí problém s bydlením je navíc umocněn i developery, kteří obsadili volné plochy k výstavbě bytů. Městská část zdá se zaspala a začal jí ujíždět vlak. To se projeví již relativně brzy, protože vzhledem k nešetrné výstavbě bude občanská vybavenost nedostatečná. Město bude v budoucích letech čelit řadě komplikací - již dnes je problém umístit dítě do školky, najít praktického či odborného lékaře a úroveň školství není dvakrát valná.
Město rezignovalo na politiku bydlení a udržitelnosti občanské vybavenosti a vše nechává na developerech a soukromých subjektech, kteří jen inkasují peníze a dál se o lokalitu nezajímají. Lákají své zákazníky na dostupnost školek, škol, obchodů, ale ty již nemají kapacitu. V konečném důsledku vše dopadne tak, že nové školy a školky bude muset platit město, aby se o nové občany postaralo. Přiznejme si otevřeně, že společně s postupně se zhoršující finanční situací radnice to nevěstí pro městskou část nic dobrého.