Učitelské povolání se v naší rodině objevuje už po několik generací, a tak mi problematika školství byla vždy velmi blízká. Sama už víc než 10 let pracuji jako lektorka a zabývám se školením komunikace, týmovým leadershipem a osobním rozvojem jednotlivců. K intenzivnímu zájmu o kvalitu základního školství mě přivedly především moje děti a řešení problémů s nedostatkem učitelů na jejich základní škole.
S většinou rodičů bychom se asi shodli v tom, že bychom chtěli mít děti v dobré škole. Ale jak poznat dobrou školu? Podle čeho? Bohužel, relevantní srovnávací kritéria v současnosti nejsou dostupná, a tak se kvalita posuzuje především podle „dobré pověsti“ a zkušeností žáků, rodičů a učitelů. Proč základky z Prahy 9 přicházejí o svojí dobrou pověst a jaké jsou největší problémy našich škol?
- Nedostatek kvalitních učitelů a velmi nevyrovnaná kvalita výuky.
- Dramatické snižování kvality výuky především na druhém stupni ZŠ.
- Narůstající bariéra nedůvěry mezi školou a rodiči.
- Zhoršující se vztahy ve třídách, neřešené případy šikany.
A kde jsou příčiny těchto problémů?
Určitě k této situaci do značné míry přispívá situace v celém českém školství. Nízké platy učitelů a celkové podhodnocení jejich práce jsou reálnými jevy, které si nedovolí nikdo zpochybňovat. Tento důvod vždy uvádějí i zodpovědní pracovníci ve vedení škol, úředníci i politici. Jak je tedy možné, že v Praze existuje mnoho státních škol, kde není takový problém najít, a hlavně udržet si dobré učitele? Kde tkví problémy základních škol na Praze 9? Po tříletém intenzivním pátrání mezi dětmi, rodiči, pedagogy, řediteli škol, úředníky z městských částí i z ministerstva školství, komunálními politiky i poslanci vnímám hlavní příčinu neutěšené situace na školách Prahy 9 především v absolutním nezájmu a tristní neznalosti problematiky kvality výuky ze strany zastupitelstva.
Školské rady, které by dle zákona měly plnit funkci jisté kontroly a měly mít možnost spolurozhodovat o směřování škol jsou pouze formálními spolky spřátelených rodičů a zastupitelů bez jakékoliv reálné činnosti a rodiče často ani nevědí, že existují.
S řediteli nikdo systematicky nepracuje na rozvoji jejich manažerských dovedností, schopností řídit školu a rozvíjení týmu pedagogů. Jsou pod tlakem ministerstva školství, které je zatěžuje neúměrnou byrokracií, a zastupitelstva, kterého zájem o školu začíná a končí u stavebních prací a nákupu pomůcek. Proto se často utápějí v byrokracii a sklouzávají k tzv. mikro-managementu. Místo rozvoje školy pouze lepí díry a hasí průšvihy i za cenu manipulace s učitelským sborem a zkreslování informací směrem k rodičům.
V takovém prostředí je práce pedagogů opravdu velmi obtížná. Ti jsou vystaveni i tlaku rodičů, kteří si uvědomují rostoucí význam vzdělávání pro svoje děti a mají oprávněně stále vyšší nároky.
Na druhou stranu je velmi potěšující zjištění, že je na našich školách stále velká skupina kvalitních pedagogů, kteří svojí práci vnímají velmi zodpovědně a uvědomují si, jak významná je jejich role v rozvoji mladé generace. Pokud se ale situace v řízení škol na Praze 9 nezmění, mnozí, a především ti mladí, budou dále odcházet na školy v jiných městských částech, kde se s nimi bude zacházet lépe. Generace starších zkušených pedagogů nemůže držet úroveň kvality donekonečna.
Jak z toho ven a co pro to může udělat zastupitelstvo? Čím by se školství na Praze 9 mohlo inspirovat v jiných městských částech od uznávaných „dobrých pražských škol“?
Kvalita školy jako instituce se odvíjí od kvality jejího řízení, která je do značné míry daná osobností ředitele. Proto je potřeba podpořit ředitele s vizí pro rozvoj školy a učitelského sboru, stanovit transparentní kritéria pro výběr a hodnocení ředitelů a podporovat kontinuální vzdělávání ředitelů v manažerských kompetencích a v leadershipu.
Role pedagoga se proměňuje z nositele know-how na průvodce světem informací. Je potřeba podpořit kontinuální vzdělávání pedagogů s respektem k jejich individuální cestě a zajistit pro ně benefity, které by jim umožnily důstojný život odpovídající důležitosti jejich povolání, například prostřednictvím dostupného bydlení apod.
Velmi významným a potřebným krokem je i zapojení rodičů do vzdělávacího procesu jejich dětí prostřednictvím fungujících školských rad a rodičovských spolků, které budou úzce spolupracovat s vedením školy a se zastupitelstvem.
Tento výčet opatření rozhodně není vyčerpávající a pro ozdravení školství na Praze 9 je toho potřeba udělat ještě mnohem více. Například zajistit dostatečné množství míst pro děti ve školkách a školách při dramatickém nárůstu populace v naší městské části. Ale o tom zase příště.