Na začátku 90. let spravovala Praha 9 tisíce obecních bytů. Byl to majetek, který mohl městské části dlouhodobě přinášet příjmy, pomáhat s dostupným bydlením a dávat radnici silnější pozici při plánování rozvoje. Jenže velká část tohoto fondu byla postupně prodána.

V letech 1993 až 1998 prodala Praha 9 v rámci čtyř privatizačních vln 205 domů s celkem 2 966 byty za 207,9 milionu korun a to byl pouze začátek. V roce 2014 pak zastupitelstvo schválilo prodej většiny zbývajícího bytového fondu. Dnes Praze 9 zůstaly už jen stovky bytů, převážně sociálních, služebních nebo účelových. Z někdejšího rozsáhlého obecního majetku zůstalo jen torzo.

Podobný příběh se týká i pozemků. Spolu s byty odcházely podíly na pozemcích pod domy, zahrady i různé zbytkové parcely. Někdy šlo o drobné plochy. Jindy ale o místa, která měla pro budoucnost městské části obrovský význam.

Nejviditelnějším příkladem je Náměstí OSN ve Vysočanech. Na začátku tisíciletí radnice vyměnila pozemky v této lokalitě za dostavbu radnice. Tehdy byly oceněny na necelých 25 milionů korun. Dnes jde o parcely v samém srdci Vysočan, u metra, obchodního centra, hotelu a dopravního uzlu. Jejich hodnota se pohybuje v řádu stovek milionů korun.

Nejde ale jen o peníze. Ještě důležitější je, že Praha 9 tím ztratila kontrolu nad jedním z nejdůležitějších veřejných prostorů ve Vysočanech. Místem, které mohlo být skutečným náměstím, živým centrem čtvrti, příjemným prostorem pro lidi. Místo toho dnes řešíme, jak mu alespoň částečně vrátit lidskou tvář.

A tady se dostáváme k dnešní realitě.

Praha 9 má dnes jen omezený bytový fond a mnohem méně pozemků, se kterými může aktivně pracovat. Zároveň dál rychle roste. Nové čtvrti vznikají hlavně na brownfieldech, často pod taktovkou velkých developerů. Radnice s nimi uzavírá plánovací smlouvy, směny a dohody, díky kterým získává parky, komunikace, školky, náměstíčka nebo jinou infrastrukturu.

To samo o sobě není špatně. Naopak, městská část musí s developery jednat. Bez dohod by řada veřejných investic vznikala složitěji, pomaleji nebo vůbec. Jenže otázka zní, z jak silné pozice radnice vyjednává. A jestli má jasný plán, co chce pro obyvatele získat.

Protože majetek městské části není jen položka v účetnictví nebo řádek v katastru. Je to nástroj. Nástroj, jak ovlivnit podobu čtvrti. Jak zajistit místo pro školy, školky, zeleň, sociální služby, dostupné bydlení nebo komunitní život. Když tento nástroj jednou prodáme, velmi těžko se získává zpět.

Bilance posledních 35 let má dvě strany.

Ano, Praha 9 získala moderní radnici. Ano, brownfieldy se proměnily v živé čtvrti. Ano, díky dohodám s investory vznikly nové komunikace, parky a veřejné prostory, které by městská část sama financovala obtížně.

Ale zároveň Praha 9 přišla o velkou část bytového fondu, ztratila významné pozemky a v některých lokalitách oslabila svůj vliv na to, jak se bude městská část vyvíjet. Dnes často musí složitě vyjednávat, směňovat nebo draze kupovat zpět to, co v minulosti pustila z ruky.

A právě tady je hlavní poučení.

Praha 9 nemůže dál nakládat s majetkem jen podle toho, co se zrovna nabízí. Potřebuje dlouhodobou strategii. Musí vědět, které pozemky jsou strategické, co si má ponechat, co může směnit, co má chránit a kde má být nekompromisní ve veřejném zájmu.

Každý prodej, každá směna a každá plánovací smlouva by měly mít jasnou odpověď na jednoduchou otázku:

Co z toho budou mít lidé na Praze 9 za deset, dvacet nebo třicet let?

Majetek městské části není majetkem politiků ani úředníků. Je to majetek nás všech. A zkušenost posledních desetiletí ukazuje, že levný prodej z minulosti se může velmi rychle změnit v drahý problém budoucnosti.

Devítka se bude dál rozvíjet. Otázka je, jestli tento rozvoj bude řídit veřejný zájem, nebo jen nabídky těch, kteří chtějí stavět.

Poučme se z minulosti. Chraňme to, co nám ještě zůstalo. A chtějme po radnici, aby s majetkem Prahy 9 nakládala jako s nástrojem pro lepší život lidí, ne jako se zbytkovým zbožím k prodeji.

Majetek městské části není jen číslo v katastru. Je to možnost rozhodovat o budoucnosti Devítky. A tu bychom už neměli ztrácet.