Naše městská část prochází dynamickou proměnou. Místa, kde dříve stály slavné továrny jako ČKD, Praga, mlýny a pekárny Odkolek, výroba laků TEBAS a další, se mění v nové čtvrti. Rozsáhlé oblasti, které byly dříve průmyslové, podél ulic Kolbenovy a Poděbradské, se transformují.
Promění se i území patřící k velkoskladu spotřebního družstva Včela. Některé projekty jsou úspěšnější než jiné. Hustota zástavby v naší čtvrti roste a náklady na bydlení nutí čím dál více lidí bydlet na menších prostorech, což ztěžuje nalezení rovnováhy mezi soukromými a společnými prostory. Všichni toužíme žít v příjemném městě a budovat funkční komunitu.
Komise pro rozvoj území MČ Praha 9, složená ze zastupitelů a odborníků z řad urbanistů a architektů, hraje klíčovou roli ve vývoji a rozvoji města. Nezapomenutelným zážitkem bylo pozvání do kodaňského urbanistického ateliéru Gehl Architects a účast na interaktivní přednášce profesora Jana Gehla, jehož práce výrazně formovala současnou Kodaň, stejně jako procházka s architektem Davidem Simem, autorem knihy Pří(jemné) město, v Malmö.
V posledních dekádách mnohá města opustila své tradiční komunitní hodnoty a připustila invazi individuální dopravy do svých ulic. Vlastnění auta je pro starší generaci stále statusovou záležitostí, i když auto většinu času stojí nevyužité. Aktivní řidiči se obtížně snaží najít parkovací místa, která jsou často obsazená jinými vozidly, jež se na silnici objeví jen párkrát do roka. Mladší generace již auto vnímá jinak. Nepotřebují auto vlastnit.
Naše města byla po tisíciletí stavěna podle stálých principů, ale architekti 20. a 30. let minulého století vše změnili. Toto poválečné období plné velkých změn a snů se zhroutilo během druhé světové války. Namísto měst, ve kterých se spojovalo bydlení, obchod i práce, se rozhodli nová města stavět tak, že fyzicky oddělí jednotlivé městské funkce.
Tento směr, který se začal označovat jako modernismus přinesl místa velkého měřítka, mrakodrapy, otevřené prostory, monofunkční domy a rozptýlená místa vhodná pro automobily. Zkušenost ukázala, že to nebyl dobrý model. Dnes se proto vracíme k menším (= lidským) měřítkům, blokové zástavbě, uzavřeným prostorům, domům propojeným a multifunkčním, což je vhodnější pro pěší. Moderní město je město pro všechny.
Byl jsem překvapen, že i při stejné hustotě zástavby můžeme vytvářet různé typologie budov a prostory mezi nimi. Je možné postavit tři velké věže, panelové bloky, ale i jeden velký vnitroblok či čtyři menší. Všechny varianty poskytují 224 bytů s celkovou podlahovou plochou 22 400 m2.
Vnitrobloky jsou pro města vhodnější a příjemnější, protože vytvářejí lepší mikroklima pro život obyvatel. Naopak velké stavby mohou vést k větrnějšímu a méně příjemnému mikroklimatu.
Je neuvěřitelné, jak málo stačí ke zlepšení nebo zhoršení místa, kde žijeme. Skandinávský přístup k městskému plánování, založený na sousedství, příjemném prostředí a komunitě, vrací města lidem. Tento urbanismus se mi líbí. V našich končinách to není nic nového. Vždyť na stejných principech vyrostla mnohá města a čtvrti jako Vinohrady. Jsou to příjemná místa pro život.
